Víme proti čemu se děti očkují v 5 letech?

Úspěch očkování je dán účinnou očkovací látkou. Očkování je nepřetržitý proces boje proti zákeřným infekcím.

Základní znalosti o očkování dětí zvýší naší informovanost

V pátém roce života by dítě mělo být očkováno proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli, společně proti hemofilovým nákazám. Základní očkování proti TBC, by mělo být už provedeno. Dítě by mělo být kompletně očkováno proti dětské přenosné obrně. U dětí s chronickým onemocněním srdce, jater, krvetvorby a imunitního systému se provádí očkování proti pneumokovým nákazám.

Dávivý neboli černý kašel je akutní, vysoce nakažlivé infekční onemocnění. Přenáší se kapénkovou infekcí a postihuje především děti předškolního věku. Tetanus je infekční onemocnění způsobené bakterií, která bývá součástí normální flory zažívacího traktu zvířat i lidí. V půdě může bakterie přežívat i několik let. Lidé se infikují rankou, způsobenou nějakým řezným předmětem kontaminovaným touto bakterií.

Záškrt je akutní onemocnění, které je vyvoláno bakterií, která je odolná vůči zevním vlivům. Infekce se šíří vzdušnou cestou od nakažené osoby. Díky celoplošnému očkování záškrt v naší zemi prakticky vymizel. Celoplošné očkování je v tomto případě velmi důležité. Hemofilové nákazy jsou onemocnění, která se objevuje nejčastěji u dětí do věku 5 let. Přirozeným zdrojem je pouze člověk a k přenosu dochází kapénkovou infekcí. Ročně bývá nakaženo 100 – 150 dětí, z toho asi 10 dětí je trvale postiženo hluchotou. Dochází také k zánětu mozkových blan a zánětu hrtanové příklopky.

Příčinou dětské přenosné obrny je infekce virem dětské obrny. Tyto viry se vylučují stolicí, odkud mohou prostřednictvím nemytých rukou, kontaminované vody, potravin nebo předmětů zpětně nakazit člověka. Od zavedení celoplošného očkování až do roku 2007 se u nás používala výhradně živá perorální vakcína (OPV). Očkování s ní bylo u nás bylo unikátní právě v tom, že se provádělo kampaňovitě a to vždy v březnu a květnu,tento způsob očkování vedle k vysokému stupni proočkovanosti české populace.

Na očkování se používají živé, avšak oslabené očkovací látky. Podávají se v jedné nebo ve dvou dávkách a organismus je chráněn na dlouhou dobu. U neživých vakcín je třeba imunitní systém stimulovat minimálně trojím podáním očkovací látky, například u záškrtu, tetanu a dávivého kašle. Nejčastěji se očkovací látky vpravují do těla injekčně do svalu. Některá očkování se podávají ve formě kapek na lžičku, třeba proti dětské obrně.