Ptačí chřipka

Hospodářská a volně žijící zvířata a jejich onemocnění. Přenos zvířecích nemocí na člověka. Naněkolik otázek kolem této problematiky odpovídáMVDr. Vladimír Rachač, ředitel odboru ochrany zdraví a pohody zvířat Krajské veterinární správy pro Jihočeský kraj v Českých Budějovicích.

* Jaké byly zaznamenány nejčastější zvířecí infekce v Jihočeském kraji za poslední období? Za posledních pět let od vzniku Krajské veterinární správy pro Jihočeský kraj (KVS) byly řešeny případy prokázaných nebezpečných nákaz podle veterinárního zákona u skotu zejména paratuberkulóza, BSEa trichofytóza. Uprasat tuberkulóza – ptačí typ. Uzajíců tularémie a brucelóza. Udrůbeže a ptáků salmonelóza, cholera a ptačí chřipka. Uryb virová hemoragická septikémie (VHS) a infekční hemopoetická nekróza (IHN). Uvčel mor včelího plodu a varroáza. Morkrálíků, popřípadě myxomatóza králíků se rovněž vyskytuje, ale chovatelémohousvé chovy účinně chránit vakcinací. Pokud jde o vzteklinu, tak byly dva poslední případy v Jihočeském kraji zjištěny v roce 2000 v okrese Jindřichův Hradec. Odroku 2004 je Česká republika prostá tohoto onemocnění.

* Které z nemocí jsou přenosné na člověka? Řada nemocí zvířat je přenosných na člověka. Odborně tomu říkáme zoonózy. Z těch, které se vyskytly na území Jihočeského kraje v posledních pěti letech, lze uvést například trichofytózu skotu, což je kožní plísňové onemocnění, dále pak tularémii zajíců, salmonelózu drůbeže. Rovněž také aviární influenzu známou jako ptačí chřipku .

* V kolika případech a u kterých nemocí došlo k přenosu na člověka? Informace o přenosu zvířecích infekcí na člověkaKVS neregistruje, to je v kompetenci humánní zdravotní služby.

* Jaká opatření provádějí veterináři při potvrzení nebezpečné nákazy? Mimořádná veterinární opatření(MVO)v ohnisku nákazy, popřípaděu některých nákaz, jsou stanovena iMVO pro ochranné pásmo. Cílem je zdolání nákazy v ohnisku a zabránění jejího rozšíření do okolí. MVOv ohnisku jsou určena pro konkrétního chovatele,MVOpro ochranné pásmo pak pro chovatele chovů vnímavých zvířat v pásmu. Onákazách jsou informovány také další dotčené subjekty – Státní veterinární správa ČR, krajský úřad, městské a obecní úřady a obce. Dále pak Policie ČR, okresní sdružení Komory veterinárních lékařů, příslušný soukromý veterinární lékař. Při likvidaci některých nákaz je nezbytná součinnost s integrovaným záchranným systémem (IZS) kraje, popřípadě i s Armádou ČR.

* Jedná se onemocnění, která tu byla vždycky, jen se o nich tolik nepsalo, nebo je jejich výskyt stoupající? Většina výše uvedených onemocnění se na našem území vyskytovala i dříve, z těch „nových“ jde především o výskyt ptačí chřipky – typ H5N1. Ta byla v České republice poprvé prokázána na jaře 2006 v Jihočeském kraji u labutí, v roce 2007 pak poprvé u domácí drůbeže na Pardubicku. Dálemámna mysli výskyt katarální horečky ovcí – v listopadu 2007, což byl první výskyt v Česku na Chebsku, v Karlovarském kraji, přičemž ochranné pásmo 150kmzasahuje i na území tří okresů Jihočeského kraje – Písek, Prachatice a Strakonice.

* Na vesnici lidé nejčastěji chovají králíky, drůbež, skot. Na jaká hygienická opatření by měli pamatovat? Co se týká hygienických opatření, jde především o základní osobní hygienu jak při chovu zvířat včetně kontaktu s nemocnýminebo uhynulými zvířaty, tak i při stahování, porcování a kulinářské úpravě masa a vajec v domácnosti.

* Pokud jde o nebezpečné nákazy u divoké zvěře, čeho by se měli lidépři pobytu v přírodě vyvarovat? V případě volně žijících zvířat se vyvarovat přímého kontaktu nechráněnou rukou s nemocnýmanebo uhynulým zvířetem, nález ohlásit myslivci, mysliveckému hospodáři anebo příslušnému obecnímu úřadu. Neopatrnou manipulací může dojít k nákaze člověka, například v případě tularémie velmi snadno.

* Jak je to s přenosem infekce z volně žijících zvířat na domácí. Například v případě procházek se psem nebo pohybu koček desítky metrů od obytného stavení? Možnosti přenosu infekce z volně žijící zvěře existují. Například u přenosu viru klasického moruprasat od černé zvěře na domácí prasata. V případě procházek se psy v přírodě je vhodné mít psa na vodítku, to znamená pod neustálou kontrolou. Kroměmožné infekce například od hlodavců, kde hrozí nákaza leptospirózou,může jít o riziko zastřelení při toulání psa v honitbě. Pokud se týká koček, tak toulavé kočky si spíše přinesou klasické „kočičí nemoci“ při kontaktu s jinými kočkami.